 |
 |
|
Strach chodit do školy Asi sedmiletá dívenka začala chodit do školy a začaly velké problémy. Pláč, nevysvětlitelná nechuť, odpor, až strach jít do školy. A příčina: ..."Jdu do školy. Jsem jiná než teď, ale malá. Je mi dobře. Rozhlas hlásí bombardování. Jsme na to zvyklí. Jsme ve škole. Píšu na škaredý papír. Píšu asi písemku. Písmena. Je nás tam dvacet. Hodná učitelka. Mám tašku, ne aktovku. Doma čeká mamka. Vypadá jak tato mamka, ale není to ona. Začínáme psát. Pak nám říkají ty známky. Je to za války. 1939. Ta učitelka říká, že musíme pryč, že to tam asi za chvilku vybuchne. Cítím se špatně. Mám strach. Chce se mi brečet. Jdeme z té školy. Utíkáme do krytu. Pak ta škola vybuchne. Cítím se špatně. Bojím se. Svírá se mi krk, brečím. Kdybysme tam byli my, uhořeli bysme. Pak se už bojím o trochu míň. Říkám to doma. Jsou rádi, že jsme tam nebyli. Vzpomínáme na to ještě večer. Večer se mi chce ještě brečet. Druhý den nejdu do školy. "Když nejdu do školy, jsem v bezpečí, tam jsem mohla umřít." Další příklady... |
 |
||
|